Plavba 22.7.2018

Stadkanaal

Dnes dopoledne jsem zkontroloval motory a oleje, abych zjistil, ze je vse v cajku. Udelal jsem ve strojovne jeste nejake drobnosti a rikal si co s nacatym odpolednem. Dopoledne jsem jiz slysel houkat parni lokomotivu. Asi nejakej mimoradnej vejlet. Jenze zhruba za hodinu to bylo zase. To uz mi zacalo vrtat hlavou a tak sem zacal hledat. Zjistil jsem, ze ve meste Stadkanaal je muzem zeleznice a nedaleko od nas vede trat po ktere poradaji jizdy s parnima lokomotivama. Nebylo nic snadnejsiho nez dohledat jizdni rad a shodou okolnosti dnes odpoledne jeli jeste dvakrat. Takze jsem si vycihal cas a sly jsme se na tu nadheru podivat. Krasne stoleti pary, je to proste nadhera. Dale jsem koukal, ze nedaleko od nas je muzeum hudebnich nastroju. Alespon tak jsem si to prelozil. Kdyz jsme sli se podivat na masinku, tak jsme sli koisek kolem muzea, takze cestou zpet sem rikal, ze se tam podivame, ale moc jsem si od toho neslyboval. Pred muzeem sedeli starsi pan s pani a pan nas ochotne zatahl dovnitr. Tak kdyz uz jsme tady, tak tam juknem a kdyztak se hnedko vyparime. Opak byl ale pravdou. Pan je zberatel vseho stareho co vydava zvuk, ale ne v podobe hudebnich nastroju, ale hudebnich zarizeni. Ve starem malem kosteliku ma ohromnou sbirku orchestrionu, flasinetu, gramofonu a vseho podobneho. Slyset nazivo hrat stary orchestrion, nebo flasinet bylo prijemny zazitek, o hodne zajimavejsi vsak bylo, kdyz nam pustil song z prvniho Edisonova gramofonu na svete, kde byla zvukova stopa zaznamenavana ne na klasickou desku, jak jiz zname, ale na valec. Poprve v zivote jsem slysel zvuk z takove veci. Parada. Dalsi z veci, kterou jsem take nevedel, ze magnetofonove pasky byly jeste drive ne na principu magnetu, jak je zname z naseho mladi, ale na principu gramofonu. Tady na pasce byla drazka a prehravac mel ne hlavu, ale jehlu, ktera jela v drazce. Musim rict, ze me prekvapilo, ze zaprve na jednu kazetu se vesel hodinovy zaznam, vetsi kazeta snesla az ctyri hodiny, ale zvuk i po tech letech byl hodne cisty a poslouchatelny i z pohledu dnesni doby. U starsich automatickych hracich strojku je skladba derovana na roli papiru. Ptal jsem se, zda ty role jsou nejak nove, nebo ne. Pry se jedna o puvodnu “pasky”.
Sklanim hold lidem, kteri toto vymysleli, protoze pri pohledu do nitra strojku a vedomi, jake na to tenkrat meli podminky, je to obdivuhodne.Soucasti expozice byly take stare holici strojky, budiky, televize, ale take vybaveni domacnosti, jako kamna a nebo nastroje pro obdelavani pudy a tak dale. Proste cas utekl velmi rychle, aniz bych to cekal. Dalsi zajimavosti je, ze vstupne do tohoto muzea je dobrovolne.Museum Musicahttps://goo.gl/maps/cBaT7EzH3HF2
Zitra se vydame nahoru kanalek Pekel a uvidime kam dojedem a jak to pujde.

Odběr
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments